co mě zajímá

Nějak nevim, jak bych to zkrátila, holt to bude dnes jen pro "čtecí" typy, jo a taky asi jen pro ženy:)

Otázka ženství, vztahů, sebevědomí mě přitahuje, baví mě poslouchat lidské osudy, hlavně osudy žen, které se prostřednictvím osobních tragédií, zvratů, prostě životem nenechaly smést, ba naopak, vyzrály, transformovaly se do sebejistých, vědomých bytostí.

Ženy, které jsou inspirací. Pár takových znám osobně, pár jich sleduji ve virtuálním světě, pár jich už není mezi námi. To, že vím o těchto ženách s velkým Ž, mi pomáhá na mojí cestě, nikdy se nevzdávat a jít vpřed a hlavně se nespokojit s přežíváním, ale chtít neustále ŽÍT, na plno, vyždímat život z podstaty, využít toho, že jsem tu, cítit, že dělám něco smysluplného.

Před pár dny jsem se zúčastnila takového ženského setkání, co žena to příběh, některé spojují děti, jiné láska ke psům, jídlo a svařák snad všechny. A stejně mě z celých téměř pěti hodin zaujal nejvíc příběh jedné z nás, ženy, která si prošla peklem a teď s láskou, pokorou a respektem vychovává čtyři úžasné děti...

Všímám si tváří, obličejů, grimas, rukou, tam je vepsáno vše.  Často se to snažím zachytit, když fotím a stále mě to udivuje.

Den na to se shodou okolností dostávám k video rozhovoru s jednou z inspirujících žen Markétou Pavleye rozhovor s Markétou. Opět otázka ženství, sebevědomí, sebedůvěry a zaznívá další významné slovo komunikace. Vedu si vnitřní dialog s nimi na obrazovce a říkám, že to je to, na čem stavíme naše partnerství s mužem, proto jsme došli, a dovolim si říct, že až na pár karambolů, harmonicky až sem, do místa a času, kde jsem teď, a kde nás to spolu baví a jsme šťastní. Markéta Pavleye říká úžasnou myšlenku, umění komunikace by mělo být vyučujícím předmětem již na základní škole. S tím se nedá než souhlasit. Doba se velmi změnila, je progresivní, lidé už nejsou takové loutky systému a rádoby autorit, je mi jasné, že se bavíme teď o jedné sociální bublině, a já vidím, že komunkace je naše silná a zároveň slabá stránka, že by plno vztahů zachránilo, kdyby nevyslovené bylo okamžitě řečeno, lidé s otevřenou myslí a hlavně srdcem, to pochopí a ti co ne, odejdou, ano, je to i o odcházení, patří to k sobě, je to pár protikladů, něco nového přichází a něco prostě odchází.

Sama na sobě pozoruji veliké změny, říkat lidem pravdivé emoce je tak uzdravující. Podstatné je, emoci projevit ihned, co se ve vás vytvoří, nehromadit si je v sobě, to je cesta do pekel. Koho by zajímal nádherně spirituální rozhovor, jukněte ještě sem rozhovor s Helenou, ale k tomuhle si sedněte v klidu, s hrnkem čaje, zavřete všechny dveře, zapalte třeba svíčku, ponořte se do sebe, poslouchejte srdcem a užijte si to:)













Komentáře

Oblíbené příspěvky