Jak tak mezi svátky

Jonáška vyčerpalo asi volání na Ježíška, volali s babičkou do ztichlého kraje: "Ježíšku! Ježíšku! Ježíšku! přijď k nám! nezapomeň na nás! byli jsme hodní!", pak zářící oči a hledání traktoru:) Z toho všeho na něj padla brzká únava, šel brzo spát a my taky. Pak zas návštěvy a návštěvy, milí kamarádi nebo bývalí obyvatelé domečku, příběhy a fotky a povídy a povídy. Online svět pro mě utichl a bylo jen tady a teď, voňavý les a svítící jedlička doma, cukroví od návštěv a 100 % arabica. Prostě čas Vánoc a povánoční lelkování, tak podstatné pro dětský údiv, zkoumání a vývoj. Lelkování při dopolední procházce, jak se Jona s Klárkou dloubali v loužích a přelévali napršenou vodu na zahradě...

Jonda pomáhal obalovat řízky:)

krmili jsme divokou zvěř

Narozeniny Bárnyho, vzpomínky na těch prvních 12 měsíců, jak to bylo jiný než s Jonáškem, jak to uteklo, jak jsme šťastní, vzpomínky na krásný porod, jako by to bylo včera, ten překrásný pocit, když si po porodu zalezete do postele, tisknete se k tak malému tělíčku kůží na kůži, milovaného muže máte po boku, víla vám donese čaj a jste v ráji:)

Návštěva odjela, děti jsou unavený, těšíme se na spánek. Obě děti uspané, najednou projde soused se psi, naše Dáša spustí štěkot vedle kočárku, jak muž vyletí ze dveří, probudí se i druhé dítě, zkoušíme to znovu, po hodině čtení, vození, houpání v kočárku se vzdáváme, zbývá jen smích. Svítí stromeček a je dobře i tak. Asi budou zas petardy,

půjdem se podívat na střechu do dálky, do kraje, směrem k Boubínu, budu doufat, že se zvířata tentokrát nebudou tak bát, že bude ten další rok aspoň tak hezký jako tenhle, že budeme všichni zdraví, láskyplní, že se zas o kus posuneme, že budeme dělat to, proč jsme sem přišli, že naše děti pokvetou a my s nimi.

Požehnaný nový rok všem kolem a kolem a pokud vás napadá, na co se v novém roce zaměřit, co posílit, co opustit, čemu se věnovat, klidně piště do komentů, ať se můžeme inspirovat.