rekonstrukce pokračuje

Velikonoce se spojily s rekonstrukcí, tentokrát promlouvají fotky, co víc k tomu říct:)
Zkoušíme si tak trochu komunitní žití, v našem domečku tu s námi přežívají dva kamarádi řemeslníci a koupelnu sdílí další čtyři chlapíci, kteří obývají karavan. Od rána tu drnčí stroje, Bárnyho neskutečně moc bolí zuby, došel cukr a děti nemají pořád jarní obuv. Pocity šílenství se mísí s radostí, stejně jako teď brambory s kořenovou zeleninou a houbama v bramboračce. Dny jsou dlouhý, ale utíkají tak rychle, že večer nechápu, co jsem vlastně celý den dělala?





Mám nový telefon, nepřekopírovaly se mi do něj kontakty, takže kdokoliv mi teď volá, slyší moje komisní "Lavičková, prosim?", pak už já jen slyšim udivené "Zuzko???, ahoj hele je všechno v pohodě?". Předevčírem tu proběhla nějaká viroza, asi jak se tu kumuluje tolik lidí a dětí, blili jsme hromadně jedna radost. Moje drahá přítelkyně čekala, že jí přijede domů manžel a užijí si hezký sváteční den, místo toho od nás odjel a blil taktéž, ráno mi podezřele radostně telefonuje, prý běží do lékárny pro laktobacily, smectu a vincetku, říkám jí, jak to, že jsi tak v pohodě, odpoví mi, co jí zbývá a přísahala bych, že se do toho telefonu normálně směje, mě ale třeští hlava, tak si nejsem jistá střízlivým úsudkem svých smyslů.

Semínka klíčí, napojení na zdroj funguje, hlava už nebolí, slunce pálí a všechno je tak, jak má být.
Mějte parádní dubnové dny.




Komentáře

Oblíbené příspěvky