podzime

Tohle si chci poznamenat a otevřít přesně za rok:) Začal podzim, venku, ale hlavně ve mně. Usídluje se až do morku kostí. Projevy jsou vícečetné, nepamatuji se, že bych tak zoufale toužila po ležení v posteli, zabalená pod dekou, v těch nejkrásnějších představách tam ležím buď s klidně spícími dětmi nebo dokonce s manželem:)), po minimálně čtyřech měsících jsem si dopřála už dvě vany, sice krátké, ale s knihou a vonným olejem, vítězí mé oblíbené geranium. A teď to nejhlavnější! Uklizim, šůruju a mám z toho velké potěšení, normálně mě to baví...to fakticky nepamatuji. Připravuji se na zimu, cítim to tak. Dlouhé měsíce jsme doma trávili minimum času, naším obývákem byla zahrada. Lezu s vysavačem do míst, která jsem nikdy neviděla, likviduji osminohý obyvatele, postupně omývám okna, trámy, vyhazuji zbytečnosti, uklízím letní, vyndavám zimní ošacení.

Konečně jsem se dokopala k online lekcím angličtiny, taky k jízdě v koňském sedle.

Mám zas zcela jinou energii, než tomu bylo v letních měsících. Připadám si jako krajina. Začínají mě svrbět ruce, které chtějí vytvářet věnce, pálit podzimní ohně, nedávno jsem vyrazila s ještěrkou na šípky, potřebovala jsem popojet autem, ale to nenastartovala, pak nešla elektřina, venku vítr pohazoval neuklizeným harampádím na zahradě, lámal suché stromy naproti u zanedbaného mlýna, je to živelné, ve městě bych tyhle drobnosti tolik neregistrovala, ne tak hluboce a syrově. Nejsem spokojena se svými zásobami na zimu, nemáme pořád sklep a dlouhodobé uskladnění je i pro tento rok téměř pasé. Třeba nám ještě někdo nabídne sklep k pronájmu?:)

S dalšíma dvěma nádhernýma bytostma jsem strávila tři dny v Bílých Karpatech, v chalupě s vyřezávanými dřevěnými sochami, s potůčkem a latrínou v lese, se silnou energií, s tajemným kapradím, vlhkou zemí a stínem vzrostlých stromů. Až po návratu domů jsem tenhle třídenní zážitek shledala jako hodně silný, nejde mi slovy vyjádřit proč, je to jen ve mně. Možná taky proto, že jsme všemu nechaly volný průběh, nešlo o žádnou řízenou akci, nebyl opěrný bod, nikdo, kdo by vedl, šly jsme za srdcem a byly samy v sobě, to je podle mě vždycky těžší a silnější, než když vás někdo vede za ručičku, dá do ruky harmonogram, pokyn jít rovně nebo doprava. Propojilo se několik aspektů, přestala jsem kojit, poprvé po čtyřech letech jsem byla na více než jeden bez svých dětí, ve své samotě jsem byla tři dny intenzivně v ženském kruhu, byla jsem na nesmírně silném místě na Zemi...a co z toho lze vyjádřit slovy, je to, že se mi neuvěřitelně stýskalo po dětech a klidně bych odjela domů už v sobotu večer:)

Chladná rána nám dávají prostor pro tvoření doma, po snídani malujeme, nejlépe na zemi, velkoformátově, obtiskáváme namalované listy na papír, ty jejich žilky mě nepřestávaj fascinovat. Z hromady kaštanů vyrábíme zvířátka, dnes se mi povedl čáp a kočka, Bárny si s nima docela vyhrál. Mladší ještěrce jsem vytáhla přelévají a přesýpání, inspirace by montessori, zatím fazole a rýži, samotnou mě překvapilo, že u toho vydrží desítky minut, dokud se hra nezvrhne a sbírám luštěniny a obiloviny po podlaze.

Když svítí slunce, šustěj listy a ořechy v trávě vypadaj jak malý houby, kohout křičí za humny, ovce bečí, děti si hrají v zahradě, ptáci skáčou sem tam v záplavě listí, začínající proces hniloby, tlení, jeho vůně, hnůj a hlavně ty podzimní barvy. Užívejte podzim, co to jde.