Praha, draci a emoce

Dnes ráno už za neblahé situace vybíhám pustit slepice z kurníku, vyvést popelnici před vrata, Bárny není nějak moc spokojený, Jonda sedí na nočníku. Tyhle ranní venkovní činnosti obíhám v  pyžamu, bez ohledu na počasí, dnes to nejde, musím se obléct, aby ti ukrajinští dělníci na dvoře ze mě neměli legraci, jak v mlze běhám po dvoře v negližé. Sotva se vrátím, pláč, kočičí exkrement na podlaze, dítě si hraje těsně vedle, likvidace obojího trusu, neb Jonda je taky hotov. Kolem 10:00 hod. je Bárny cca po osmé na osmém schodě do patra, šlus, šmitec, finito, konečná, nebude navařeno, vytlačim ty brouky ven na vzduch. Najednou je to zalité sluncem, vzduch, klacek, listí, pes, rybník.... Bárny usíná, Jonda je spokojenej, já? no já teď asi taky.

Výlet do Prahy. S babiččinou pomocí ho zvládáme s přehledem, sice se už nedostane na odpolední zákusek a kafčo, ale zvládli jsme kadeřníka, spánek, oběd a prostě jsme si to užili. Přemýšlím, jestli mi nevadí, že si už dalších x let prostě v klidu nenakoupím, neb do Prahy jsem jela s napsaným seznamem, co akutně potřebuji. Slabší tužkou vepsáno, co akutně nepotřebuji, ale byla by radost si to dopřát. Nic z toho nemám, nuž, třeba příště:)

snídaně se ještě držela plánu

takhle to dopadlo v salonu Kotlár, Jonáš se tak unavil jízdou tramvají, až z toho usnul, manžel se stydí za kočárek...přece nebudu chtít designovku na výjezdy po jameckých lukách a pastvinách, velkoměsto to přežije:)

nakrmili labutě

oběd v mém oblíbeném a před mnoha a mnoha lety často navštěvovaném café Louvre, no možná to bylo spíš v klubu o patro níž... nebo možná v klubu naproti?:)

okouzlilo nás Království železnic na Andělu, v dětském koutku jsme pak nechali vyběhat i mladšího mašinfíru, takže spokojenost

Následuje víkend drakiád, pouštíme ve Vševilech, musíte být rychlí, než se přijde pást to stádo krav pod kopcem, máme nového draka, kvalitativně shodného s tím minulým, na jeden den dobrý, roztržený provázek se jen smotá. Pak příjemná návštěva u Evy:)

V poslední době se zaměřuji na zvládání emocí, jak mých vlastních tak emocí mých dětí. Z chytrých knih mám načteno, že primární by měla být empatická reakce, tudíž, když se dítě rozčiluje nebo pláče, nerozčilovat se na něj, nebýt hrubý, příliš lítostivý, odmítavý apod., prostě uznat jeho pocity, přiznat je a pomoci mu je pojmenovat. Například: "myslím, že tě to asi pěkně naštvalo" nebo "asi tě to hodně mrzí, jsi smutný, že tam nemůžeš jít?" Fakt to funguje. Je to první krok v řešení situace, ale ohromně podstatný, děti učíme chápat vlastní emoce, učí se s nimi pracovat, což považte, je sakra komplikované:) good luck všem, co vychovávají vědomě!:)

Rada na závěr pro zvídavé: "SKUTEČNĚ MĚJME RÁDI SAMI SEBE Zdá se vám, že to s naším vztahem s dítětem nesouvisí? Velký omyl. Všecko je nějakým způsobem závislé od toho, jak si vážíme sami sebe, jak se máme rádi, jak se k sobě chováme.  Nápodoba je hlavní motor, který dítě žene dopředu. Pokud vidí, že se máma podceňuje, dělá raději vše pro druhé, nemyslí na sebe, s velkou pravděpodobností toto chování okopíruje. Jak bychom mohli mít plnohodnotně rádi naše okolí, když nemáme dostatečně rádi sami sebe? NEMOHLI."
- svatá pravda, není nic horšího, než člověk, který se nemá rád (ve správné míře samozřejmě), neb pak jste se často střetli s člověkem, který je díky (ne)vztahu k sobě samému zlý, závistivý, žárlivý a může hodně ublížit, je to jedna ze stran vah, když nejste uprostřed, když nejste takzvaně ve svém středu:)