advent v jamce

Venku chumelí jak o život, jeden další život se před pár dny zrodil, holčička Tonička, Ježíšek je za dveřmi. Někdo asi šílí, já rozhodně ne. Nic moc nepřipravuji, prostě žijeme v adventním čase. Byli jsme s dětmi v Praze, protáhli je po tatínkových stavbách, Jondu zajímal jen slíbený džus a Bárny tiše trpěl, ale dali jsme to, všichni a užili si Staroměstskou věž v soukromí, nově zrekonstruované záchodky tamtéž, ty se mému muži a kamarádovi architektovi jako že vážně povedly, je to pecka, zajděte se vyčůrat, od pondělí by měly být otevřeny. Když jsem v Praze studovala, měla jsem oblíbenou kavárnu Ebel v Řetězové, tak jsme udělali repeté a já si odvezla nové epesní hrnky na latté. Baristky byly milé, i když Jonda roztříštil skleničku s vodou po celé kavárně, lonely planet turistům přímo pod nohy.

Mám ingredience na horkou čokoládu a až přijede Matt s Peťou na návštěvu, udělám litr horké čokolády s hromadou šlechačky.

Pečeme perníčky, jako asi každej, je to už asi únavný, ale když ty děti jsou při tom tak roztomilý.

Víš, jak se v mystice řeší dualita a oproti zmítání se v párech protikladů emocí stojí umění být ve svém nitru, uvědomovat si stále sebe, Vědomí, tak se mi tak zdá, že adventní doba je náramná zkouška, neb mě se to zmítá, až to není hezký, na druhou stranu častěji než kdy jindy se pak zastavím a uvědomím se, spočinu, vyvážím a jdu dál.

Z pozitivních emocí je to radost, požehnání, obrovské salvy, najednou mě to mele jak v bublině, co se kutálí z Monínce dolů, jako třeba, když se v Praze setkáš s milovanými bytostmi, které jsi hroozně dlouho neviděl a nemůžeš si ani pořádně nic říct, páč máš jen hodinu, tak se pořád tak blbě tlemíš, rohlík od ucha k uchu, pevné objetí a brzo zas na viděnou, máme vás rááádiii! Nebo když to naše mimino na nás kuká za rohem, to bych se počůrala smíchy, když se pouští a pak padá na prdku, když dělá první krůčky, když se mnou Jona peče, nebo když je přes noc u babi, zavolám a slyšim ten jeho hlásek...:)

Negativní jsou moje hysterický záchvaty, když mi ujedou nervy a nezvládám právě ty úžasný koťata zmíněná výše:) nebo když mě přepadne smutek z lidského násilí nebo nemoci jedné mé blízké duše.

No holt to pak vyrovnám a jede se dál.

Ve zkratce pro mě advent teď znamená: 

přátelství, rodina, teplo uvnitř, venku zima, sníh, Lada, Janek Ledecký a jeho song o Vánocích, Láska nebeská, Anděl páně, příprava dárků, stromeček, sníh, horká čokoláda, perníčky, výlety, návštěvy, dětské těšení se, trhy, světýlka, jehličí, krmení lesních zvířátek, svícen z jablíčka, svařák, dobrý dortíky, ozdoby, andělské zvonění, koledy...

Dnešní adventní neděli jsme završili koncertem dětí v kostele, kde pak zahráli naši oblíbení PnP, přišli kamarádi, před kostelem si tátové dali z placatky a v příznačné chumelenici se jelo domů, teda spíš klouzalo domů, a bylo to krásný, smutný, boží, vánoční...

štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám...