Je po

Tyhlety rodinné festivaly jsem zažila v USA, někde na odlehlém místě, jiní lidé, hudba, tanec, musim říct, že jsem to nějak nechápala, a teď ho máme taky. Ti lidé mi přišli jiní, neb nevypadali vůbec konvenčně a mě to hrozně přitahovalo. Dnes už nedám na na vizuel šamana, ale na energii člověka, přesto se můžeme někomu zdát tak trochu alternativní, byť máme auta a nikoliv koňský povoz, prozatím tedy, elektriku od ČEZu, kávovar a sušičku. Uvědomila jsem si to, když jsem tu před tolika lidmi chodila nenalíčená, v hábitu několik let starém a bez podprsenky! to je pro mě asi vrchol všeho, postupem let se vycpané modely ustálily na jednoduchých bra bez kostic s co nejvíce bavlny.


S ohledem na všechno tohle si moc cením našich kamarádů, které známé i několik desítek let, sledují náš vývoj někam k samostatnosti, k samotě, k jinému než konvenčímu způsobu života, a přesto za námi přijedou, sledují to všechno kolem a baví se a veselí a připadá mi, že si to celé dokáží užít. Tyhle lidi jsem na tom víkendovém festivale viděla jako takové majáky v bouři:)

Taky se podivuji nad setkáním s lidmi, o kterých bych si ještě před pár lety myslela, že se už nikdy neuvidíme, lidi ze školních let, s kterými jsem se léta neviděla a najednou je to tak, že se vídáme a ještě u nás doma. Zdá se mi, že mám nějakou úchylku, dávat dohromady fajn lidi a rozšiřovat to fajn do široka:)

Celkově se na našem festivalu sejdou lidi různého ražení a já si ten mix hrozně užívám a jsem ráda, že je mám všechny pohromadě:)

Děkujeme ze srdce všem, kteří přijeli i těm, kteří nepřijeli, protože všichni jste byli tvořítkem na tu jedinečnou atmosféru, která tu vznikla.
jediný problém byl, že všichni byli pořád naložení v jezírku, tak jak je dostat ven:)

Odjela poslední rodina, odpoledne se tu tak placatíme, uklízíme s babi, dědou a sousedy od naproti, večer jdu na pole, trhám plevel, kopřivy mě šlehají do rukou, pot mi stéká po tvářích, něco málo sklízim, ztrácim se v té změti listů cuket a dýní, sem tam prosvítá červené rajče, krásné cibule si hoví ve stínu dýňových listů, čerpám zemskou sílu, která mi teď tři dny chyběla, rostliny na mě ale počkaly, nic mi neuteklo, za odměnu je zalévám silně čpící kopřivovou jíchou, jsem tady a teď, dokonale, v rytmu s Matkou Zemí.

Je nový den, ticho, jezírko zurčí, dávám si velkou kávu, čtu si příspěvek od Zdeňky, která tu také byla a hned včera popsala své popisy na svém blogu článek si můžeš přečíst tady:), půjdu stříhat odkvetlé květy chryzantém, uklízet a pacifikovat ještěrky. Přeju všem nádherný týden a vězte, že to, co si přejete se splní.



Komentáře

Oblíbené příspěvky