něco jako přelom asi aneb jsem pořád na cestě

Dneska je fajn den, v přítomnosti, byť nějaké scénky taky proběhly. S dětmi jsme si ráno zacvičily Lali jogu, pak jsme se vydaly na kolech do vedlejší osady, pozorovaly traktory a zblajzly sváču. Oběd a pak dlouhé usínání, Jonda nakonec usnul na truc v týpíčku a Bárny ještě dlouho po něm. Daří se vám uspávat ještěrky hromadně?, pro mě je to teď docela oříšek.

Vracím se v myšlenkách k létu a hodnotím ho jako velmi vydařené, řekla bych dokonalé. Děti byly pořád nahaté, jedna koupačka za druhou, cizí země, zvířata, přátelé a babi s dědou. Až budu babička, budu si přát trávit čas s vnoučaty, budu si přát, abych byla co nejvíc fyzicky ready na to, abych si je aspoň jednou týdně mohla pomuchlat a něco pěknýho jim říct a zeptat se jich, jak se maj, z očí do očí. Vzpomínky jsou nejvíc, je to to, co tu po nás v myslích potomků zůstává a předává se dál a dál, a taky formuje vztah k dalším lidem. Vzpomínky na tohle léto jsou překrásné už teď, co teprve za pár let, to se pak obrousí hrany a vytáhnou se z paměti jen ty nejúžasnější detaily, zabalené v takovém tom mlhavém oparu....a budu je brát k sobě na zahradu a ukazovat jim taje, a zahradní trpaslík jim bude nosit dárečky a když budu ještě schopna řídit, tak je budu brát na výstavy a do kina:) Joo, to jsou sny, který si já vždycky tak hýčkám, natřásám, rozbaluji a zase zabaluji a odevzdávám Vesmíru, a často se mi to pak splní, jako to, že nám soused prodal zahradu, a mám pak další důvod říkat, jak se máme vlastně báječně, božsky ve své podstatě. Prostě auto si do hrobu nevezmu, ale když tu zůstanu v hlavičkách krásných malých stvořeních, co objevujou svět, pak ten život za to stál, ne? K čemu mi bude po xté shlédnutá činohra, když můžu vidět, jak ty vnímavý tvorové běhají po pláží a hrají si ve vlnách. Děkuji, že my do života vstupují lidé, kteří mi ukazují, jak to opravdu nechtít:)

Myslím, že v posledním Pravém domácím časopise Falešná Pařížanka velmi výstižně píše o nepodstatnosti informací, které se na nás valí ze všech stran, potrubí a kanálů. Dokáže si člověk ve své veledůležitosti tohle uvědomit?, klid bytí je pro mě dnes nejkrásnější televize světa, pozorovat moudrou bytost v jejím klidu, bez zbytečných slov je famózní koncert. Ty informace, které potřebuji, ty ke mně vždycky doputují samy.

Když jsem přistoupila ke koni a komunikovala jsem s ním skrze sebe, cítila jsem posvátný klid, jindy bych se uvnitř klepala až moc velkým respektem k těmto majestátním tvorům. Zakouším dnes a denně, není to skutečnost viditelná zvnějšku, ale zevnitř ano:)

Omlouvám se za možná ne dost jasné psaní, můžu ještě přihodit, že bych k pozitivním bodům tohoto léta přidala

bravůrní jízdu našeho ještě pořád tříletého syna na kole, 

mladšího ještě pořád ročního syna na odrážedle, 

stále jasnější představy o fungování jogového a meditačního centra, 

plody zahrady, 

nejlepší investice ever - koupací jezírko, 

ohrada pro ovce a ovce samotné:), 

nový pozemek a hrozně moc upřímného smíchu a pusinek:))

Vzhůru do podzimu!