dny bez kamery, dny s chřipkou

Na stole voní narcisy a gerbery, byla to smršť, na víkend na Šumavu, do pronajatého bytu ve Strážném, topí se jen kamny, na 18 st. se oteplilo pozdě večer, Jonda poprvé na lyžích, pod námi do půlnoci brebentí vietnamská rodina, zapomněla jsem, jaké je to mít sousedy, slyšet, když se někdo cizí směje, vaří, kleje...uf, trochu to nedávám, miluju soukromí, ticho...Sjezdovka by mi taky vyhovovala, mám nutkání půjčit si prkno, ale jak by to manžel dal? možná výmluva, neb jen při té představě se mi směje, njn on byl nedávno v Alpách přece, to je jiná lyžovačka. Po lyžování musí být pod sjezdovkou párek, a to jako že všichni! Druhý den má už starší brouk teplotu, takže celý týden kurýrování. Do toho administrativní povinnosti. Práce na všech frontách.
Střih, týden poté, chřipku přenáší starší na mladšího, trochu asi i na mě. Mezitím jsem stihla krásný zážitek s vědomím, se sebou, se svojí pravou podstatou. Vzpomínám na krásnou knihu, kterou jsem četla na cestách a která ve mně zanechala veliký otisk Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Je tak osvobozující přesáhnout tělo, být v rozšířeném stavu vědomí.

Vyrobili jsme si domácí pastu, vyráběl hlavně Jonáš. Takže žádná chemie, no plastic, no waste of money...a hlavně ten supr pocit, když víš, co v tom je.

Začínají mě svrbět ruce, jaro je tu, na zahradě kvetou sněženky a krokusy, narcisy a tulipány vystrkují hlavičky, bylo by tam tolik těch pěkných voňavých úprav...v týdnu se musím podívat po semínkách, možná zaseju papriky. Uvažujeme o měsíci v teplých krajinách, možná příští rok, možná přespříští, jedno vím jistě, nechtěla bych letět v březnu, březen je tak pozitivní měsíc, nabitý hrozně silnou energií, vždyť z té zimy, zámrazu, ticha, spaní vykouzlí najednou krajinu živou, dýchající, pučící, je to začátek života, byť teploty ještě často rapidně klesají...

Celý týden jsme nemohli najít nabíječku na foťák, tudíž se dnes omezuji jen na foto aktivitu před týdnem:) Taky jsme se dost pohádali, máme toho teď fakt moc a pak jsme u "kulatého stolu" vedli mírovou konstruktivní debatu, jak stále myslet jeden na druhého a být spolu a plnit vztah.

Kéž jsou všechny bytosti šťastny.

ps: zítra zkusim s foťákem projít okolí a naplnit to tu naší jarní atmoškou:)
ps2: neb plánujeme s pár vílama ženský kruh a do události jsem vkládala moc pěkná slova od Heleny Houdové ke dni žen, nedá mi to a musim je zkopírovat i sem:):

"Tohle je o Ni. Silné, posvátné, nádherné jejím vlastním způsobem.
O ni, která tvoří a dává život. O ni, která má dary neskonalé síly. Dary vizi toho minulého i budoucího. Dary vidět neviditelné a slyšet ty, které jsou zticha. Dary léčit. Tvořit mír. Starat se o druhé a o sebe. Nechávat odejít to, co už ji neslouží a co už ona není. O ni, která tvoří vlastní realitu s magickou silou.
Tohle je o Tobě. Ty jsi magická, silná, krásná svým vlastním způsobem, tvoříš, léčíš a máš úžasné dary.A nastal čas je přijmout. Nastal čas se bez kompromisu obejmout a milovat každičkou součást svého bytí. Bez ohlížení, co na to ostatní.
Tohle je o Mně.
Protože já jsem Ty a Ty jsi já.
Nastal čas obejmout jedna druhou a tvořit společně ze srdce, z lásky.
A tak s vámi všemi stojím v kruhu a slavím náš Den Posvátných Žen." 

to byly ty nejkrutější mrazy před více jak týdnem, mně nejelo auto, tak jsem kluky vyložila z vozu a jala se to řešit, Bárnymu nacpala dudlík, aby nedýchal ten ledový vzduch pusou a až po chvíli mi došlo, že je to vlastně poprvé, co chodí venku!:)

někdo poprvé chodí v terénu, někdo poprvé lyžuje


že by měli tu chřipku z párku?


v restauraci Kristián se jí přímo labužnicky, doporučuju všem, kdo projíždí Kubovou Hutí

Komentáře

Oblíbené příspěvky