Prozření a falešný advent
Vzali jsme kluky do bazénu, fakt nevim proč, Bárny to odstonal, asi ve mně hlodalo, že s nima nechodim pravidelně plavat, takový ty nesmysly, co jsem řešila, když byl Jonáš maličký. Chtěla jsem stihnout všechno, dopřát mu všechno, a vůbec mi nedocházelo, že to dělám jenom kvůli sobě, že on to vůbec nepotřebuje. Z malého bazénku v Příbrami nebyl nikdy extra odvařený a už vůbec se mu nechtělo poslouchat pokyny, kam se má točit, plavat na zádech, bublat do vody, nebublat, skákat,, potápět, nepotápět, atd... Dnes si myslím, že každé dítě si vztah k vodě najde, někdo bude nakonec jako ryba ve vodě i bez kojeneckého plavča a někdo bude mít mega respekt, jako já, navždy, a taky si myslim, že to šílenství s dalšími x matkami v malém prostoru, zpocené a často uřvané odsvlékávání a oblékání dětí a sebe, ježdění...byl jen maraton v mojí hlavě, kterým jsem chtěla dostát roli matky.
Po příchodu druhého syna na svět jsem dostala asi ránu do hlavy a sama od sebe začala žít více vědoměji, možná by se to dalo nazvat vědomým rodičovstvím. Děti prostě potřebují víc naší vědomé pozornosti, lásky, času, tyhle klišé aplikuji v praxi a cítím to všechno tak nějak upřímně, čire a láskyplně, bez hecu, potu a stresu, dokazování si něčeho, soutěžení s ostatními. Neříkám, že toto je jediná pravda, každý to máme jinak, pro mě to ale tak prostě je.
Nevim, jestli je to srozumitelný, ale chci si to poznamenat, to prozření...a jsem v očekávání, kolik takových ještě přijde, chacha, každopádně dostáváme naloženo jen tolik, kolik uneseme, to si piš, to je nejvíc pravda!:)
A co tak s těma dětma jako vlastně dělám že?
Čteme. Čteme všechno, co nám přijde pod ruku.
Zpíváme. Pozn. nemáme televizi. Zpíváme často, zdá se mi, že téměř celý den, obměňuji repertoár podle ročního období, podle situace, nálady. Mám ráda lidovku Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany...nedávno jsem postřehla, jak si ji Jonáš pobrukuje se mnou:) Máme kytárku, na kterou Jona hraje a zpívá, naposledy si podupával do rytmu nohou, to mě trochu dostalo, byla jsem jak u vytržení, to dítě má rytmus v krvi, jsem ráda, neb věřim tomu, že pokud dětem vložíme trochu hudby do života, budou šťastnější. Nejvíc pějeme v autě, Bárny se už přidává, na Skákal pes přes oves vždycky:)
Učíme se písmena, zatím A, B a J. Zdá se, že si Jonda pamatuje, nevnucuji, jen občas nabídnu, nijak po tom neprahne, ale když zaznamenám trochu zájem, rychle podstřčím:) písmena si vyrábíme sami, podle montessori metody, na destičce z překližky nalepené písmeno vystřižené ze smirkl papíru, neb děti se učí také hmatem, proto ten smirkl papír. Následuji úžasnou montessori metodu, více třeba zde http://www.zijememontessori.cz/o-montessori/senzitivni-obdobi-podle-m-montessori/.
Hrajeme duhu (hra s barvami od Granny), ta nám zas cvičí barvy a paměť, podle pravidel jedem tak na půl, což za mě vůbec neva.
Hrabeme se v peletách. Naposledy jsem do nich schovala gumové medvídky, Jonášek je našel, poklad si rozbalil a snědl je celé, pak se poblil, pokakal...bylo to všude, smrad po gumových medvídkách...
Jezdíme pracovat do monte dílničky.
Malujeme temperama, lepíme lepidlem, stříháme nůžkama, krájíme nožem, loupeme škrabkou....taky už vymýšlíme dovolenou na léto:) Bavíme se o Ježíškovi, o zvycích, o dárcích. Trávíme čas s babičkou a dědou, s nimi se děti nadělají lumpáren:)
O víkendu jsme měli advent, prostě jsem si myslela, že je první adventní neděle:) Zapálila jsem svíčku na svém minimalistickém adventním věnci a pustila si adventní tony na CD. Včera jsem píchla nahoře v lese, naštěstí jeli okolo chlapi z vesnice, akorát pokáceli a dopravovali vánoční strom na náves. Nejdřív jsme hledali hever, pak rezervu, pak přístupy k obému, asi po hodině, zkřehlých dětech a z té zimy rýmě v hlavě jsem zamkla auto a paní starostka nás odvezla dolů do naší chaloupky, jak ponižující:). Toť úskalí života mimo civilizaci. Zase, jak se to vezme, že? Vůbec to, že mi někdo takhle pomohl, je paráda, no a ten věnec? svíčka se vymění a my měli krásný podvečer:)
a i když tedy nebyla ta adventní neděle, stejně jsme věnce vily a punč popíjeli
Dárky mám nakoupeny, místo na stromeček vymyšleno, konečně u zdi stojí komoda na naše papíry a drobnosti, radost převeliká, konečně zkompletovány skříně nahoře, takže je reálné, že na Vánoce bude opravdu zgruntu uklizeno! Jen ta zahrada dostala na frak, nezbyl na ní čas, česnek už asi nezasadíme...
ale což, v životě jsou podstatnější věci než zelenina:)
Mějte krásné sychravé dny.
zdroj:
Po příchodu druhého syna na svět jsem dostala asi ránu do hlavy a sama od sebe začala žít více vědoměji, možná by se to dalo nazvat vědomým rodičovstvím. Děti prostě potřebují víc naší vědomé pozornosti, lásky, času, tyhle klišé aplikuji v praxi a cítím to všechno tak nějak upřímně, čire a láskyplně, bez hecu, potu a stresu, dokazování si něčeho, soutěžení s ostatními. Neříkám, že toto je jediná pravda, každý to máme jinak, pro mě to ale tak prostě je.
Nevim, jestli je to srozumitelný, ale chci si to poznamenat, to prozření...a jsem v očekávání, kolik takových ještě přijde, chacha, každopádně dostáváme naloženo jen tolik, kolik uneseme, to si piš, to je nejvíc pravda!:)
A co tak s těma dětma jako vlastně dělám že?
Čteme. Čteme všechno, co nám přijde pod ruku.
Zpíváme. Pozn. nemáme televizi. Zpíváme často, zdá se mi, že téměř celý den, obměňuji repertoár podle ročního období, podle situace, nálady. Mám ráda lidovku Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany...nedávno jsem postřehla, jak si ji Jonáš pobrukuje se mnou:) Máme kytárku, na kterou Jona hraje a zpívá, naposledy si podupával do rytmu nohou, to mě trochu dostalo, byla jsem jak u vytržení, to dítě má rytmus v krvi, jsem ráda, neb věřim tomu, že pokud dětem vložíme trochu hudby do života, budou šťastnější. Nejvíc pějeme v autě, Bárny se už přidává, na Skákal pes přes oves vždycky:)
Učíme se písmena, zatím A, B a J. Zdá se, že si Jonda pamatuje, nevnucuji, jen občas nabídnu, nijak po tom neprahne, ale když zaznamenám trochu zájem, rychle podstřčím:) písmena si vyrábíme sami, podle montessori metody, na destičce z překližky nalepené písmeno vystřižené ze smirkl papíru, neb děti se učí také hmatem, proto ten smirkl papír. Následuji úžasnou montessori metodu, více třeba zde http://www.zijememontessori.cz/o-montessori/senzitivni-obdobi-podle-m-montessori/.
Hrajeme duhu (hra s barvami od Granny), ta nám zas cvičí barvy a paměť, podle pravidel jedem tak na půl, což za mě vůbec neva.
Hrabeme se v peletách. Naposledy jsem do nich schovala gumové medvídky, Jonášek je našel, poklad si rozbalil a snědl je celé, pak se poblil, pokakal...bylo to všude, smrad po gumových medvídkách...
Jezdíme pracovat do monte dílničky.
Malujeme temperama, lepíme lepidlem, stříháme nůžkama, krájíme nožem, loupeme škrabkou....taky už vymýšlíme dovolenou na léto:) Bavíme se o Ježíškovi, o zvycích, o dárcích. Trávíme čas s babičkou a dědou, s nimi se děti nadělají lumpáren:)
O víkendu jsme měli advent, prostě jsem si myslela, že je první adventní neděle:) Zapálila jsem svíčku na svém minimalistickém adventním věnci a pustila si adventní tony na CD. Včera jsem píchla nahoře v lese, naštěstí jeli okolo chlapi z vesnice, akorát pokáceli a dopravovali vánoční strom na náves. Nejdřív jsme hledali hever, pak rezervu, pak přístupy k obému, asi po hodině, zkřehlých dětech a z té zimy rýmě v hlavě jsem zamkla auto a paní starostka nás odvezla dolů do naší chaloupky, jak ponižující:). Toť úskalí života mimo civilizaci. Zase, jak se to vezme, že? Vůbec to, že mi někdo takhle pomohl, je paráda, no a ten věnec? svíčka se vymění a my měli krásný podvečer:)
a i když tedy nebyla ta adventní neděle, stejně jsme věnce vily a punč popíjeli
Dárky mám nakoupeny, místo na stromeček vymyšleno, konečně u zdi stojí komoda na naše papíry a drobnosti, radost převeliká, konečně zkompletovány skříně nahoře, takže je reálné, že na Vánoce bude opravdu zgruntu uklizeno! Jen ta zahrada dostala na frak, nezbyl na ní čas, česnek už asi nezasadíme...
ale což, v životě jsou podstatnější věci než zelenina:)
Mějte krásné sychravé dny.
zdroj:
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaše slova:)