stále na cestě

Začínám zas po letech s jogou. Zjišťuji zas po letech, že se mi okamžitě ozývají záda. Jojo, to je to moje tlačení, na dřeň, na maximum, mobilita je mi spíš na překážku, musim vědomě ubrat, nechodit do maxima, je až s podivem, když se to takhle hodí na papír, jak to koliduje i s mou povahou, s mým životem. Díky bohu, že si to uvědomuji a pracuji s tím, díky bohu, že mám děti, ty mi v tom "pomalém žití " pomáhají, inspirují a učí mě.

Naše jogové a meditační centrum dostává tvar, studuji výzvu a vyplňuji žádost o dotaci, přemýšlím nad účetnictvím, realizací, provozem...máme radost a obavy zároveň, je to nové, náročné, naplňující, zhmotňující se sen. O našich vizích a plánech jsem již trošku psala tady Co se to u nás děje a tu Jak to je a taky trochu jak to bylo, a vlastně i tady:) plaketa Přírodní zahrada.

Přemýšlím nad lektory, nad všemi těmi krásnými lidmi, co se tu budou sjíždět a sdílet svoje životy, do toho myšlenky nad těžkou technikou v sadě, na dvoře...jak udržím zahradu, aby se na ní dalo koukat? moji lásku, matku Zemi, budu mít na ní čas a energii? Tolik otázek, na které mi nikdo neodpoví:) vlastně ano, moje srdce:) Naslouchat srdcem mi přináší jistotu a klid. Taky se mi v souvislosti s těmi zhmotněnými sny vrací cesta, kterou jsme již společně ušli...mimo jiné naše "transformační" dlooouhéééé cestování před deseti lety...

Dnes je překrásný "jarní" den, obývák je prosvícený oslňujícím sluncem, ptáci za okny řvou, jsem nevyspalá z posledních probdělých nocí, neb Bárny je zahleněný a nespí se mu dobře, takže bych nejraději upadla do jednoho teplého paprsku na koberci a spala a spala. Nuž, třeba za rok za dva, že?:) Jdu vyndat myčku, naplnit další pračku, uvařit.......blablabla, prostě ten kolotoč, který každá dobře známe, že:) Mějte prima úterý!