co víkend dal aneb zasterilizoval

Začínám se zásobením na zimu, je až neskutečné, jak se mi v Jamce připomínají prazákladní instinkty. Jsem nervozní, když na začátku podzimu pravidelně nekonzervuji, neplním, nemačkám, nezmrazuji, nesuším. Jsem nervozní, když jediný houbař v rodině, milovaný muž, nenajde houby, pač sušák zeje prázdnotou a já nebudu mít houby do bramboračky, jedné z mých nejoblíbenějších podzimních polévek. Jasně, můžu si to všechno koupit, ale to mě vůbec nebaví, mám vzadu v hlavě pocit, že jsem jako žena, hybná síla domácnosti vytvářející teplo domova, zklamala na plné čáře:) Je to asi něco podobného, jako když mi můj bývalý šéf popisoval, jak má pocit uspokojení, když naseká dostatek dříví na zimu, je to něco v DNA, něco, čeho se nezbavíš, kožešiny přes ramena, oheň v jeskyni a světlo z louče.

Bárny objevil sprcháč, lezl neúnavně dovnitř a ven, řechtal se, chytal vodu určitě půl hodiny:)

Takže k věci, podařilo se mi s pomocí mé úžasné mámy zakonzervovat vajíčka, daly jsme je do tzv. vodního skla, prý takhle vydrží až rok, takže pokud to funguje, je to geniální a já opouštím myšlenku přebytek vajec prodat, pač mít své domácí vejce po celý rok, to je pro mě zatím vrchol samozásobení.

Dále se nám podařilo naložit a sterilizovat kozí rohy ve sladkokyselém nálevu, zavařila jsem je v myčce na nádobí, to je taky super vychytávka. Uvařila jsem asi 100 kilo leča, z toho jsme 97 kilo snědli a zbytek jsem zavařila. Recept na to nejlepší lečo bude v příštím příspěvku, nechte se překvapit:)) Do mrazáku průběžně cpu 3 l pytle s celými rajčaty, zpracovala  jsem hromadu lichořeřišnice na pesto. Navedla mě na jeho výrobu kamarádka Lucka, recept jsem převzala z http://www.silaprozivot.com/, večer jsem ještě uvařila bulgur a pesto do něj zamíchala spolu s pokrájenými rajčaty, byla to dobrota, druhý den si to Jonda nandal do polévky a taky dobrý:)

V pátek jsme zašli pro zklidnění do lesa, neuskutečnilo se, Bárnyho teď intenzivně bolí zuby, je to náročnější období, v sobotu jsme vyrazili do Blatné na trh, na pávy, na výborný oběd v nejlepší restauraci široko daleko, vaří tam skvělý kuchař, na jeho jídla se tam o víkendech na zahrádce sjíždí vyznavači dobré kuchyně, hlavně pražští chalupáři a naplaveniny jako my:) nebo alespoň se mi to zdá, určitě tam chodí ale i místní, Blatná je prostě dobrá.

Navigace navigovala mou drahou přítelkyni do naší jamky přes pole a louky, přijela úplně z jiného směru než se z Prahy sluší, jsem zvědavá, zda sem ještě někdy zavítá.

v lese byli skřítci

po cestě do zámeckého parku

trochu militantní hračky pro děti, že? nuž, hlavně, že mají luxusní jídlo:)

Neděle pracovní, až moc pracovní, potřebuji orazit......

Čekají nás zase dva dny školky a první očkování Bárnyho, nemám tolik nastudováno, abychom neočkovali vůbec, a ani koule na argumentaci s doktory, alespoň jsem oddálila první dávku, která je pro malá tělíčka miminek velmi zatěžující a nese s sebou mnoho rizik, myslím, že se očkuje už ve dvou měsících, my na ní jdeme v osmém s cca 12 kily, což už je lepší váha na rozprostření těch všech "sajrajtů" do těla, zároveň jsem si od včera naordinovala nějaká homeo jako prevenci.

Připravuji pro Jonáška rituál malého osamostatnění vstupem do školky a taky výrobu domácího kečupu na zimu. Ráda bych se účastnila Petry Meetupu v Příbrami, uvidím, jak to celé dopadne. Mějte prima týden.

Jo, a abych nezapomněla, tak dalším tipem na šťastné dětství z mé oblíbené knihy je Smějme se, tančeme a zpívejme s nimi. Zapomínám, ale když si vzpomenu, tak to stojí za to, nejraději tančíme a zpíváme nebo jen tak běháme do kola nebo se točíme za ruce a jásáme, je to nádherné a uvolňující:)