každodennosti ve výchově

Včera jsem byla s Jonáškem poprvé ve školce, v takové pidi školce, sám si řekl, že chce mezi děti, první dny procházíme "zvykačkou", jsem tam s ním, tudíž i s Bárnym, až do oběda. První den zvládl skvěle, Jonda je hodně samostatné dítě, myslím tím, samostatné v činnostech a jednání, například nesnese, aby mu někdo myl ruce, zároveň potřebuje nejprve pochopit, proč se daná činnost dělá a pak se teprve rozhodne, zda si tedy tu zástěru nebo bryndák vezme či nikoliv. Ve školce to mohu nádherně pozorovat. Oběd spořádal předpisově, namaloval si svou "krabičku" na výkresy a venku šlapal na tříkolce, mám z něj radost:) V listopadu mu budou tři a už je to kluk.

Druhý den mne trochu cvičil, dopoledne tetám předvedl scénku, ale jakmile si vydobyl pobyt venku, situace se zlepšila a dokonce jsem si odběhla s kočárkem pro coffee to go.

Obloukem se vracím k tomu, že jsem s ním začala teprve před pár dny odříkávat říkadla a říkanky, od babičky jsem si natěšeně přivezla knihu Josef Lada dětem, ale vůbec mě neuspokojuje obsah většiny říkanek: bít, mlátit, neposlušná, apod. ................Tak hledám a sháním nějaká jednoduchá a přitom milá říkadla:)

Zatím stále opakujeme klasiku Pekař peče housky,............, Foukej, foukej větříčku,................., Byla jedna babka, prodávala...................., v autě zpíváme Skákal pes a Pec nám spadla, Kočka leze dírou a když leje, tak Prší, prší. Aby bylo jasno, říkadla a písničky jsem dětem odříkávala a zpívala od jejich narození, ale teď na to jdu propracovaněji, čekám, a snažím se, aby Jonáš se mnou říkanku odříkával nebo alespoň opakoval, nebo dokončoval rýmy. Dříve by to bylo zbytečné, Jonáš si s řečí dával na čas, první jeho slova byla před rokem stačí a ještě, nechápu tu posloupnost:)

Další inovací v naší domácnosti je CD Lali cvičí jogu, snažím se o cvičení několika asán každé ráno, písničky jsou milé a uvnitř CD je popis cviků, tleskám tvůrcům a co nevidět budu dokupovat i hravé karty.

Mladší brouček si už krásně sedá a po čtyřech vyloženě peláší, hlavně, když ho něco zaujme. Taky si umí bleskurychle strčit do pusy Dáši tenisák, která mu ho poslušně nosí:), vždycky mu ho rychle vytrhnu a nepředstavuji si, co na něm všechno je. Je to neskutečně vysmáté mimino, jeho úsměv mě každý den odzbrojí, je to asi divný, ale mám chuť ho vždycky sníst:)))) pamatuji si, že jsem to měla i s Jonáškem, když byl maličký...holt mateřské hormony? nebo hlad?

Radostem není konec, přišla mi konečně knížka, na kterou jsem moc těšila, zatím mě k ní nikdo nepustil.

Tento týden byla nejen školka, ale taky meditace u Dáši, moje radost a zklidnění, na stole je nový pugét, otevírám novozélandské víno..vzpomínky, chutě a barvy...

Dodávám, co mne provází těmito dny:

"Prodýchej občas svého panáka, aby Tě neobtěžovaly jeho obsahy" Fr. Drtikol

"Kam jde tvoje pozornost, tam jde tvoje moc a síla"

a nádherné tipy na šťastné dětství z mé oblíbené knihy S láskou i rozumem, občas sem pár "vlepím".
......buďme s dětmi přítomni, čili, znáte ty chvíle, kdy trávíte s dětmi čas a hlavou nám probleskávají myšlenky ohledně práce, našich dalších vztahů, večeře......

Do toho všeho samozřejmě pravidelně sklízíme!