....do Kašperk

Možná to celé bylo náročnější pro mojí skvělou kamarádku Vendulu, vyfasovala na pokoj mámu s dvěma dětmi, z čehož jeden kojenec...takže mi přirozeně pomáhala s taškama, přinést, odnést....já aspoň uvařila, horší to bylo s grilem, nebýt Hanky nehořel by, nebýt Vendul, negrilovalo by se, děti by křičely hlady a my se opíjely pod houpačkou...

Minimálně dvakrát padla otázka "proč to vlastně děláme?", hele, třeba výlet do kilometr vzdáleného lesa, logistika na celé ráno, pět matek jelo nakonec čtyřmi auty kilometr z kopce, hluboce efektivně parkovalo, dlouze se vybalovalo, aby po 200 metrech šlapalo na brzy kočárků, vyndavalo svačiny, sušilo mokré dětské nohy z ledového potoka:) obehrané klišé - dokud nemáš děti, nepochopíš - kurňa, prostě to tak fakt je! já se samozřejmě po celou dobu výletu snažím být za nejvíc vyklidněnou, dokud se Jonda na odrážedle nerozjede střemhlav z kopce kořen "nekořen", s helmou jen posazenou na kebuli, s Bárnym na břiše a rukou tlačíc kočárek křičim les "neles", achjo, zas mi moje kruhy ruší nepředvídatelné situace...

v pozadí zkrabatělá lampička


Stejně jsou na tom nejhezčí chvíle, kdy se tomu právě s tou dobrou kámoškou zasmějeme a pak si zavoláme a v záchvatu radosti, že jsme doma jen křičím: "dojeli, kakali, brečeli, řvali, lilo, unavený, šťastný, domluveno, zavolej, ozvu se, pošlu, čááuu"

.....prostě takový normální výlet do Kašperk:)

Mimochodem, v penzionu jsem rozbila lampičku, neb jsem se snažila stínit svým miláčkům, ostuda + 450,- Kč, den před odjezdem mi Bárny spadl dvakrát z postele, jednou bylo vidět jen zaklíněné temínko mezi postelí a sedacím vakem, podruhé půlka těla bráno z boku, manžel opominul můj svátek, s širokým úsměvem blahopřál v závěsu za mými rodiči den poté, Bárnymu jsme snesli do ložnice postýlku, pro sychr, mám zasazené astry, kopretiny a motýlí kytku.