přání pěkného víkendu:)

Často se mi stane, že když se tváří v tvář setkám s lidskou blbostí a nejsem na to připravena, což nejsem asi nikdy, mám potřebu slyšet někoho moudrého, laskavého, někoho s životním nadhledem nebo vidět hodně dobrý film, dokument, divadlo nezahrnuji záměrně, nemám na něj v současné době sil, neumím si představit strnule sedět víc jak 30 minut, ještě k tomu v pozdní hodinu, když po osmé obvykle padám na pusu a těším se do postele, ale byly časy, kdy jsem si to užívala:).

Naposledy, když se mi přihodilo výše zmiňované střetnutí, zapnula jsem si po cestě autem radio Vltava, po prvních slovech se mi v hrudi rozlil klid, sdílela jsem s tím pánem názory, např. nelibost pro muzikály, omlouvám se všem "muzikálomilovníkům", líbila se mi jeho životní moudrost, mluvil o hudbě, o hudbě cowboyů, o hudbě v San Franciscu, popisoval město, které si i já zamilovala, mluvil o mladičké univerzitě Stanford, o tamním hudebním sboru, pouštěl neskutečně krásnou hudbu, tklivou a čistou, jakmile jsem zastavila auto, honem jsem zjišťovala, kdo to vlastně byl.

Byl to Jiří Weiss, režisér a scénárista, zemřel v roce 2004, nakonec si vybavuji, že se s ním točil skvělý dokument Příběhy slavných, bohužel nejde přehrát, alespoň si o něj píši do České televize a stahuji si Vlčí jámu.

Je mi dobře.

Přeji všem naplněný poslední srpnový víkend:)