Pozornost

Baví mě nechat děti růst a vyvíjet se tak nějak samovolně. Baví mě, když se děti umí zabavit samy, když si najdou zábavu na betonovém dvorku nebo v lese, bez našeho zásahu, invence...to pak nastane ten perfektní okamžik, jedinečná božská chvíle, kdy mám možnost pozorovat absolutní dětskou pozornost, koncentraci na jedinou činnost. V tuto jedinečnou chvíli je dítě ponořeno do sebe, nabírá vesmírnou energii, pránu, aby pak mohlo zas lítat, skákat, ani na minutu se nezastavit do pozdních hodin.

Dětská mysl se koncentraci neučí, ona ji ještě nezapomněla:), často jen my rodiče máme schopnost ji systematicky narušovat věčným zasahováním do dětských her, do dětského soustředění...někdy ji můžeme poškodit úplně, pak ji děti/dospělí zpětně hledáme v sobě, učíme se stát na jedné noze ve složitých jógových asánách, meditujeme, vizualizujeme, háčkujeme, stavíme puzzle...Děti mě v pozitivním slova smyslu nutí se stále učit, ale nikoliv úplná znění zákonů, učit se být sama sebou, žít podle svých představ, odpoutat se od předsudků, nezabředávat v minulosti, nežít v budoucnosti, být tady a teď, jakékoliv činnosti dělat vědomě a pozorně. Děkuji jim každý den:)

Zdroje: pokud by někoho zajímalo, tak velmi inspirativní jsou knihy nebo třeba videa na youtube s Eduardem Tomášem, co se výchovy týče tak velmi jednoduchá,pravdivá, čistá kniha je například kniha S láskou i rozumem